Mapa

Hakodate v 8 ráno

Ranní Hakodate vyvolává zvláštní, téměř mystický pocit. Je tu všechno, co by mělo patřit velkému městu: široké bulváry, tramvaje, mohutné sklady u vody. Ale jdu ulicí – a kolem nikdo. Město jako by bylo prázdné a jen rytmické elektronické „pí-pí“ semaforů napovídá, že není opuštěné.

Tuto ticho občas protne naříkavý rachot staré tramvaje. Když projíždí kolem, člověk má pocit, že ho to přeneslo o padesát let zpátky. Z přijíždějícího autobusu vystoupí na prázdné zastávce jediný cestující. A pak zase žádný pohyb.

Pro tak stísněné, věčně spěchající Japonsko působí tento nezaplněný prostor téměř nepřirozeně rozevřeně. Mezi domy, řídkými chodci a auty zůstává asi příliš mnoho vzduchu.

Neobvyklý vzhled Hakodate vznikl z několika historií, které se navrstvily jedna na druhou.

Nejprve tu byl přístav. V polovině 19. století patřilo Hakodate mezi první místa v Japonsku otevřená zahraničním lodím a obchodu. Spolu s nimi do města přišly konzuláty, kostely, západní domy a zcela jiné měřítko zástavby, než jaké bylo v tehdejším Japonsku obvyklé. Odtud pramení i ten zvláštní pocit ze starých čtvrtí u úpatí hory – jako by vyrostly někde na pomezí Japonska a evropského přístavního města.

Pak přišly požáry. Silný vítr od průlivu rozdmýchával oheň a po největších požárech se ulice rozšiřovaly a napřimovaly, aby sloužily jako protipožární zábrany. Proto část města dodnes působí nezvykle prostorně.

Ve 20. století se tento prostor hodil jako nikdy předtím. Hakodate se stalo nejdůležitější branou na Hokkaidó — přes přístav a železniční trajekty proudili lidé, náklad a vagóny z Honšú. Město rostlo, přístav fungoval naplno, sklady se plnily a tramvaje i ulice sloužily zcela jinému proudu lidí.

Potom tento proud začal mizet. V roce 1988 byl otevřen tunel Seikan, železniční trajekty ukončily provoz a dřívější dopravní význam Hakodate postupně slábl. Ale bulváry, přístav, sklady a stará infrastruktura zůstaly.

Asi právě proto Hakodate dnes tolik překvapuje a nutí člověka se zastavit. Zachovalo si prostor velkého přístavního města, ale žije už v mnohem klidnějším rytmu.

Více o soukromí